IV. ABONENTNÍ KONCERT
26. sezona

IV. ABONENTNÍ KONCERT


Smetanova síň Obecního domu

Předplatit sezonu

Účinkující

Steven Mercurio, dirigent
Zuzana Rzounková, lesní roh

Program

B. Martinů – Předehra pro orchestr
K. Turner –​​​​​​​ Koncert pro lesní roh a orchestr „The Gothic“​​​​​​​
​​​​​​​D. Šostakovič –​​​​​​​ Symfonie č. 9

Bohuslav Martinů, náš slavný rodák, chlapec z věže města Poličky. Jeho tvorba čítá asi 300 opusů, většina byla vydána v prestižních nakladatelstvích a hrána po celém světě. Málo známé orchestrální dílo, Předehra H. 345, je koncipována jako koncertní ouvertura a Martinů v ní uplatnil svou oblíbenou barokní techniku concerta grossa: proti tutti orchestru koncertuje sedmičlenné concertino sólových nástrojů (flétna, housle a violoncello spolu s hobojem, druhými houslemi, violou a druhým violoncellem).

Kerry Turner, americký skladatel a světově uznávaný sólista na lesní roh. Pro českého posluchače bude jistě zajímavé Turnerovo ocenění bronzovou medailí na Mezinárodní hudební soutěži 39. ročníku festivalu Pražské jaro. Kerryho hudba vynalézavě míchá tak odlišné zdroje inspirace jako folklór britských ostrovů a Mexika, styl amerických westernů i exotické zvuky evokující severní Afriku nebo arabský svět. Koncert pro lesní roh „The Gothic“ vznikl na objednávku Detroit Symphony Orchestra, který dílo také premiéroval (lesní roh hrál Leonard Slatkin) v roce 2013 pod taktovkou Leonarda Slatkina. Pro náš abonentní koncert jsme vybrali sólohornistku Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK Zuzanu Rzounkovou.

Dmitrij Šostakovič bývá právem počítán k nejoriginálnějším symfonikům 20. století. Svou Devátou symfonii chtěl původně psát jako oslavu vítězného konce války, ale zanedlouho práce zanechal a přátelům lakonicky řekl: "Nevyšlo to". Začal však psát skladbu jiného typu, která při premiéře 3. 11. 1945 oficiální kruhy značně šokovala: žádný patos, žádné monumentální oslavování vítězství. Symfonie má charakter veselý až bujarý, mnohdy zní komorně. Radost, zakódovaná do díla, není pochopitelně chlapecky naivní, mihnou se stíny melancholie, udiví instrumentační virtuozita, nápady mají v melodické rovině někdy rozmanitou hodnotu, ale hlavně potěší odmítnutí čísla 9 (Beethovenův vliv), jako úkolu nutně jen filozofického. Skladatel se rozhodl prostě posluchače potěšit. Jak sympatická koncepční originalita, právě svou přirozeností!