Příznivé ohlasy naší nahrávky Fibichovy 1. symfonie

Zdeněk Fibich (1850-1900) bývá označován jako třetí z nejvýznamnějších českých skladatelů druhé poloviny 19 století, hned po Smetanovi a Dvořákovi. Ačkoliv jeho hudba je méně patriotická, než rukopis jeho krajanů, Fibich má tendenci být více osobní a zároveň projevuje zavázanost hudbě své vlasti a je hluboce poetický a romantický.

Symfonii č. 1 složil v období mezi lety 1877 a 1883. Má tradiční strukturu, hudebně vykazuje český vliv jen málo a spíše odkazuje na Mendelssohna než na Smetanu či Dvořáka. Pokud jde o nahrávky, tato nová je prozatím čtvrtá v aktuálním katalogu, a pravdou zůstává, že předešlou nahrávku Naxosu s Andrewem Mogreliou a Razumovským symfonickým orchestrem můžeme klidně zapomenout. Zbývají tedy další dvě nahrávky, podle kterých lze srovnávat. První z nich vydal Chandos. Detroitský symfonický orchestr na ní diriguje Neeme Järvi. Tou druhou je nahrávka Supraphonu s Karlem Šejnou a Českou filharmonií. 

Pokud jde o sbírku pěti vět nazvanou Dojmy z venkova, je to pro mě něco nového, jako asi pro většinu z nás. Nabízí posluchači krásnou hudbu, podobnou jeho sbírce klavírních děl Nálady, dojmy a upomínky. Zařazení takové hudby na toto CD je vhodné, jejích necelých 26 minut se vskutku radostně poslouchá. Hra Českého národního symfonického orchestru je vynikající, možná postrádá trochu vervy předchozích nahrávek, ale Marek Štilec prokazuje dobrou znalost hudby a na svých 26 let (v době natáčení) také mnohem větší vyzrálost. Tento velmi slibný začátek dává tušit, že to bude impozantní série, kterou lze vřele doporučit.