ČNSO ve Velké Británii

Na závěrečný koncert festivalu v Kings Lynn zavítal znovu po třech letech ČNSO s dirigentem Liborem Peškem.

Program zahájila Rossiniho předehra "Italka v Alžíru" s pomalým úvodem a proslulým hobojovým sólem, které typickým rossiniovským crescendem ve vzrušujících melodiích přerůstá v mnohem dramatičtější crescendo.

Už od úvodních taktů bylo zřejmé, jak efektivně dirigent šetří zbytečnými gesty. Mnoha jinými dirigenty tolik oblíbené mávání pažemi ve stylu "větrného mlýnu" není nic pro Libora Peška, jehož každý pohyb měl smysl. Ze svého orchestru tak dostával jeho nezaměnitelný zvuk na vskutku vysoké interpretační úrovni.

V době svého vzniku byl Čajkovského Houslový koncert považován za nehratelné dílo. Skladatel ho věnoval Leopoldu Averovi, který však odmítl koncert hrát pro značnou technickou obtížnost.

Sólistu Jakuba Junka, rodáka z Prahy, v jeho třiadvaceti letech takové problémy vůbec  netrápily a předvedl vskutku dech beroucí výkon.

Koncert se v první větě představuje širokou, sentimentální melodií s brilantními pasážemi a náročnou kadencí. Nic z toho nečinilo tomuto pozoruhodnému mladému houslistovi technické potíže.

Sólistův vstup do druhé věty předchází dvanáctitaktový orchestrální úvod. Oduševnělá melodie vedoucího hlasu zde nachází citlivou podporu orchestru, avšak nijak dotěrnou.

Attacca navazuje finále s tzv. "Trepakem", ruským tancem, směřujícím k bouřlivému závěru, následovanému obrovským ohlasem publika.

Dvořákova Symfonie č. 7, vyplnila druhou polovinu koncertu. V tomto díle Dvořák poprvé představil styl, který mu později přinesl mezinárodní uznání. Je charakteristický širokými melodiemi a vášnivými momenty ve druhé větě, zcela správně popisované jako "velkolepé".

Maestro Pešek doslova kreslil okamžiky neuvěřitelné krásy a mistrovské dynamiky.

V reakci na neutuchající ovace vyprodaného sálu, se Libor Pešek rozhodl pro přídavek, Dvořákův Slovanský tanec č. 15., který završil večer ve zcela slavnostní atmosféře.

David Johnson