Přivítejte Vánoce s ČNSO

„Hej, mistře, vstaň bystře,“

ozývá se každý rok z kostelních kůrů snad ve všech českých vískách. Toto zvolání – začátek České mše vánoční Jakuba Jana Ryby – se ozve 15. a 17. prosince také ze Smetanovy síně Obecního domu v Praze: pravou vánoční atmosféru přinese IV. abonentní koncert 17. sezony Českého národního symfonického orchestru. A to pod taktovkou Libora Peška a v podání našich předních sólistů. „Rybovku“ doplní Serenáda P. J. Vejvanovského a virtuózní Koncert pro trubku J. N. Hummela se sólistou Janem Hasenöhrlem. Pro velký zájem přidal ČNSO k abonentnímu koncertu 17. 12. ještě jeden termín, o dva dny dříve, vždy od 19.30.
Sopránový part v Rybově mši přednese Kateřina Kněžíková, altový Jana Levicová/ Kateřina Jalovcová. Dále vystoupí tenorista Jaroslav Březina a basovou úlohu zazpívá Jiří Sulženko, resp. Roman Janál. Sborových částí se zhostí Český národní smíšený sbor ČNSO.

Česká mše vánoční neboli „Rybovka“, jak se jí mezi muzikanty říká, je český fenomén a její popularita během Vánoc se nedá srovnat s žádnou jinou skladbou. Jakub Jan Ryba (1765 Přeštice – 1815 Voltuš u Rožmitálu pod Třemšínem) ji napsal na vlastní text v češtině, protože byl toho názoru, že „z latinsky zpívaných žalmů nemá náboženský užitek ani zpívající, ani poslouchající“.
Ryba už jako osmiletý uměl velmi dobře hrát na klavír a učil se na housle a varhany. Studoval v Praze piaristické gymnázium, poté filozofii. Získal značný rozhled a vzdělání (kromě češtiny a samozřejmě němčiny četl francouzsky, italsky, latinsky i řecky). Po pěti letech jej však otec, který byl učitelem v Přešticích, povolal do Nepomuku, kde se uvolnilo místo učitelského pomocníka. J. J. Ryba toto místo ale nedostal. V roce 1786 se stal pomocným učitelem v Mníšku a od roku 1788 až do smrti působil jako učitel v Rožmitále.
V roce 1790 se oženil, byl otcem třinácti dětí, z nichž přežilo sedm.
V roce 1815, 8. dubna ráno, odešel Ryba směrem k Voltuši, kde měl schůzku s intelektuálem Nicholasem Riessem, politickým emigrantem z Porýní. Ten ho pod kopcem Štěrbina nalezl ještě živého, avšak s krčními tepnami podřezanými břitvou. Jako sebevrah byl Ryba pochován bez obřadu na zrušeném morovém hřbitově, teprve po čtyřiceti letech spočinuly jeho ostatky na rožmitálském hřbitově.
Pavel Josef Vejvanovský (1639 patrně Hlučín – 1693 Kroměříž) je spolu s Adamem Michnou z Otradovic počítán k našim nejvýznamnějším skladatelům 17. století. V jeho hudbě, orientované na starší vzory, ale sledující i tvorbu jeho vídeňských současníků, se odráží moravská lidová melodika. Z Vejvanovského tvorby, zahrnující asi 120 opusů duchovních i světských, je patrná obliba žesťových nástrojů.
Koncert pro trubku Jana Nepomuka Hummela (1778 Bratislava – 1837 Výmar) patří k nejhranějším skladbám autora, který byl ve své době znám jako brilantní cestující klavírista (učil jej sám Mozart), později vyhledávaný pedagog. Roku 1816 se stal kapelníkem ve Stuttgartu a v roce 1819 ve Výmaru. Koncertoval ve všech významných centrech tehdejší evropské kultury. Jako skladatel psal zejména klavírní skladby stylově na rozhraní pozdního klasicismu a raného romantismu, vyznačující se technickou bravurou a hravostí.